V roce 1945 skončila druhá světová válka, a už dva roky poté startovala do kosmu první zvířata. Mnohá z nich na raketách V2 ukořistěných právě během války. V průběhu let se za hranici kosmického prostoru dostala všemožná bezobratlá havěť, jakož i opice, psi, ryby, obojživelníci, ptáci a dokonce i jedna patrně značně nespokojená kočička. Pojďme se vydat na cestu s nimi a prozkoumat společně historii vesmírných letů se zvířecími kosmonauty, i důvody, proč a jak jsou vlastně zvířata ve vesmírném výzkumu využívána.
Odkaz na stream: https://www.youtube.com/watch?v=xVBMbcve9rE
Kosmické počasí ovlivňuje naše životy v podstatě každý den. Ve většině případů se k nám jeho důsledky nedostanou, jelikož si vědci a průmysl umí s každodenními změnami poradit. Nicméně, kosmické počasí dokáže být i velmi bouřlivé. Kaskáda důsledků pak může nepříjemně překvapit nepřipravené. Výpadky elektrického proudu, poškození satelitů, zhoršení nebo vypadnutí navigace a komunikace, problémy v internetovém bankovnictví, nebo pořádná dávka záření během letu je na běžném menu silné radiační nebo geomagnetické bouře. Abychom porozuměli důsledkům kosmického počasí, podíváme se během přednášky na ty nejdůležitější události kosmického počasí, které ochromily společnost v minulosti. Podíváme se nejen na samotné důsledky, ale prozkoumáme i příčiny – konkrétní události na Slunci, v ionosféře a magnetickém poli Země.
Blízký východ je region, který potýká s celou řadou výzev, z nichž jednou z těch největších, ačkoliv často zapomínaných, jsou proměny životního prostředí. Nižší množství srážek, výstavba přehrad a špatná vodní politika států regionu ničí tisíciletí budované zemědělství a vyhání lidi z jejich půdy. Jak vypadá život na březích Eufratu a Tigridu? A proč by nás to mělo zajímat?
Povídání bude zaměřeno na Irák, Sýrii, Turecko a Írán.
Přednáška byla vytvořena s finanční podporou EU, za její obsah nese výhradní odpovědnost autor a nemusí odrážet postoje EU.
Lenka Hrabalová je arabistka a íránistka. Většinu času tráví na Blízkém východě a v Africe, kde v několika zemích studovala a žila, dalších mnoho procestovala.
Izrael bývá v Česku vnímán jako země, která prochází pandemií covid-19 úspěšně. Rychle dokázal zavádět striktní opatření, očkovat velké množství osob a podat i třetí dávky. Při srovnatelném počtu obyvatel zde v důsledku této infekce zemřelo od začátku pandemie zhruba 8,7 tisíce osob. V České republice je to více než 37 tisíc lidí. Obě země ale nyní zažívají nárůst počtu případů v souvislosti s variantou omikron. Co ovlivnilo to, že tyto dva státy s kvalitními systémy zdravotnictví dosáhly tak odlišných výsledků? V čem se můžeme inspirovat a je vůbec možné izraelské zkušenosti přenést k nám?
Ludmila Hamplová (* 1985) je redaktorkou portálu Zdravotnickydenik.cz. Dlouhodobě věnuje zdravotním tématům a také dezinformacím na poli medicíny i jejich vyvracení. Za svou práci získala Novinářskou cenu Psychiatrické společnosti ČLS JEP a také ocenění Koalice pro podporu očkování.
Firma SpaceX ani v roce 2021 nezahálela. Dokonce už teď můžeme říct, že pro ni byl tento rok z hlediska počtu startů tím nejaktivnějším v celé její historii. V tom množství zajímavých momentů se pokusíme najít pět nejdůležitějších či nejzajímavějších, které si zaslouží být nejvíce připomínány. řeč tak bude například o výběru upravené Starship jakožto lunárního landeru pro program Artemis, nebo o historicky první čistě amatérské výpravě Inspiration4.
Dušan Majer (* 1987) vystudoval gymnázium AD FONTES a po maturitě nastoupil do regionální televize, ve které pracoval několik let jako redaktor. Ve volném čase se věnoval kosmonautice. Postupně zjistil, že ho baví si o ní nejen číst, ale že je mnohem zajímavější získané informace předávat dál. Na podzim roku 2009 se proto odhodlal ke dvěma malým krokům pro lidstvo, ale velkým pro něj – na internetu zveřejnil své první video o kosmonautice a založil diskusní fórum věnující se tomuto oboru. Během dvou let se původně nesmělý audiovizuální příspěvek proměnil v pravidelnou tvorbu, kterou zastřešil pořad Dobývání vesmíru a kterou v posledních třech ročnících soutěže SCIAP ocenila AV ČR hned pěti oceněními. Od roku 2012 je navíc šéfredaktorem blogu kosmonautix.cz, který se zaměřuje na zpravodajství z kosmonautiky. Na MALL.TV vytváří pořady Vesmírné zprávy, Vesmírná technika a Vesmírné starty.
Zatímco druhohorním souším vládli dinosauři, pod hladinou moří a oceánů v té době dominovali mořští plazi, z nichž někteří, jako třeba plesiosauři, patřili k nejmohutnějším dravým obratlovcům v dějinách naší planety. V průběhu své více než 135 milionů let trvající evoluční historie se plesiosauři rozšířili po celé planetě a dali vzniknout mnoha rozmanitým skupinám – odlišným nejen vzhledově, ale také z hlediska jejich ekologických vztahů a rolí, které ve svých ekosystémech plnili. Během přednášky se posluchači seznámí s hlavními vývojovými větvemi plesiosaurů, jejich evoluční historií a nejcharakterističtějšími znaky. Řeč bude také a českých nálezech plesiosaurů a jejich významu pro výzkum této úspěšné skupiny obratlovců.
Daniel Madzia (* 1989) je paleontolog, který se zabývá především druhohorními obratlovci. Účastnil se terénních výzkumů ve Spojených státech, v Rusku, v Panamě či v Polsku. Vedl výzkum, jehož výsledkem bylo pojmenování prvního českého neptačího dinosaura, druhu Burianosaurus augustai. Je také autorem popisu masožravého dinosaura z okolí Brna. V rámci své výzkumné činnosti se věnoval kupříkladu teropodním a sauropodním dinosaurům ze svrchní křídy Mongolska, pliosaurům z evropských a severoamerických nalezišť či příbuzenským vztahům velkých šupinatých plazů ze skupiny mosasaurů.
Daniel Madzia je autorem desítek populárně naučných článků, které vyšly v češtině a polštině (mj. v polském vydání časopisu Scientific American), příležitostně vyučuje v oblasti evoluční paleontologie a přednáší dětem v rámci nadace NaUD (Nadwiślański Uniwersytet Dziecięcy, Varšava, Polsko). V roce 2017 se stal laureátem prestižního stipendia prezidenta Polské akademie věd, jež se uděluje doktorandům výzkumných ústavů za mimořádné úspěchy na poli vědy.
Přednáška se zabývá jazykově a kulturně nejrozmanitější zemí světa, Papuou Novou Guineou. Devět milionů lidí hovořící 850 jazyky zde vytvořilo celou řadu unikátních a zajímavých kultur, každá se svým vlastním přístupem ke zkoumání přírody, včetně snahy rozpoznat, utřídit a prakticky využít místní rostliny a živočichy. O tradičním lékařství pralesních kmenů panuje řada iluzí a mýtů, zde se pokusíme o realistický pohled – obsahují tropické pralesy lékárničku budoucnosti a jsou kmenoví léčitelé užiteční ve světě moderní medicíny?
Vojtěch Novotný (*1964) vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Zabývá se ekologií herbivorního hmyzu v tropických ekosystémech. Pracuje v Entomologickém ústavu, součásti Biologického centra AV ČR v Českých Budějovicích, přednáší na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity a vede terénní stanici na Papui-Nové Guineji. Je členem Učené společnosti České republiky.
Odkaz na stream: https://www.youtube.com/watch?v=FiDCkOEnsnQ
Událost na Facebooku: https://www.facebook.com/events/592024238683268/
Po vypuštění první umělé družice Země bylo evidentní, kam budou směřovat snahy Sovětského svazu i Spojených států. Člověk ve vesmíru – to byl jednoznačný směr, kterým se obě velmoci vydaly. Jak z historie víme, závod o vyslání prvního člověka za hranice atmosféry vyhrál opět Sovětský svaz. Jen nemnoho lidí však tuší, že prvenství mohlo připadnout Američanovi jménem Alan Shepard. Uniklo mu však o pověstný vlásek a musel se spokojit s nálepkou druhého člověka ve vesmíru. A byť mu jeho suborbitální skok přinesl nakrátko slávu a proslulost, mise jeho následovníků jej do značné míry zastínily. Jaká byla cesta k prvnímu letu Američana do vesmíru? Jak probíhal let samotný? A jaké byly další osudy Alana Sheparda? O tom pojednává tato přednáška.
Ondřej Šamárek se narodil v Opavě, kde dosud žije a pracuje jako pedagog. Od dětství je fascinován kosmonautikou, zabývá se zejména historií pilotovaných letů. V roce 2012 začal publikovat na webu Kosmonautix.cz. Jeho články se objevily také na portále OSEL.cz. Mezi jeho další koníčky patří hudba, letectví a historie.
Apokalyptické představy provází lidstvo do nepaměti. Pocit, že svět se rozpadá, že blíží konec civilizace, že se věci zhoršují je přirozený a nikdy nekončící. Kolik takových předpovědí už lidstvo zažilo? Kolik očekáváných konců, katastrof a rozvratu jsme už prošli? Očekávanými katastrofami a jejich fascinujícími příběhy vás provede Leoš Kyša.
Leoš Kyša (1979) – novinář, publicista, spisovatel sci-fi a scénárista. Novinářskou kariéru začínal v opavských regionálních novinách Opavský inzert. Od roku 2003 pracoval jako redaktor deníku Právo. Později psal i pro časopisy Týden a Instinkt, či pro Hospodářské noviny. Naposledy vedl internetový deník o marketingu, reklamě a médiích Mediahub.cz. Externě přednáší na Slezské univerzitě v Opavě. Jako scénárista je podepsán pod celovečerním dokumentem o astrofyzikovi Jiřím Grygarovi. V popularizační práci se věnuje tématu konspiračních teorií, jasnovidectví, telepatie, léčitelství a historii parapsychologických experimentů. Je iniciátorem a koordinátorem Paranormální výzvy Českého klubu skeptiků Sisyfos, která nabízí provedení vědeckého experimentu každému, kdo věří, že může prokázat své případné paranormální schopnosti. Je editorem sborníku Věda kontra iracionalita 6.
Když se řekne geografie, tak si asi většina vybaví zeměpis a úlohy spojené s hledáním ve slepých mapách, memorování nejvyšších vrcholů hor či informací o hospodářských profilech různých států či jejich seskupování do regionů. Geografie se ale v rámci své oborové orientace za poslední století značně rozkročila, přičemž její sociálně orientovaná větev dokázala rovněž značně vyrůst a rozvětvit se mimo popisnou antropogeografickou, socio-ekonomickou či čistě kvantitativní rovinu, směrem k teoreticky bohatému oboru. Sociální geografie se zajímá o fungování lidí a společnosti v prostoru a čase, někdy se setkáte spíše s pojmem humánní geografie, jejíž název jasněji značí přesahy do humanitních věd a přinejmenším půl století intenzivní rozvoj post-pozitivistických teoretických přístupů, kterými je možné hledat odpovědi a zkoumat společnost, jednotlivce a jejich každodenní geografie v perspektivách, které jsou citlivé k rozmanitosti lidí. Nákup nového bytu, pracovní pozice, destinace dovolené, polohu oblíbené kavárny a mnohé další „volby“ neovlivňují pouze dostupnost nebo cena, ale také naše individuální a skupinové preference, příležitosti, stejně tak jako naše emoce, a nejrůznější normy. Jak se máme kde chovat? Kde je možné vykonávat určité činnosti a kde to možné není? Co je přípustné, žádoucí nebo naopak stigmatizované ve kterých místech? Tyto a mnohé další otázky můžeme aplikovat na nejrůznější oblasti každodenního života lidí a společností a studovat je z perspektivy nejrůznějších řádovostních úrovní. Jsou-li obohaceny o otázky typu „proč?“, začneme nevyhnutelně potřebovat široký a od podstaty transdisciplinární teoretický a empirický aparát.Když se řekne sexualita, mnoho lidí si pod ní představí nejrůznější souvislosti v oblasti sexu a lidské pohlavnosti, popřípadě rozmnožování. Sexualita je ale zejména jednou ze základních forem lidské diference. Taková, kterou nelze oddělovat od složitého normativního systému, ve kterém je ve společnosti regulována. Nemůžeme a patrně ani nechceme všude chodit nazí; jak by se ale změnila naše mapa nahoty, pokud bychom neznali stud a normy? Některé formy vzájemného vyjadřování přitažlivosti považujeme za taktní a jiné nikoliv. Změny v tom, co je a co není vhodné, navíc zažíváme často v každodenních životech. Dlouhou dobu instituce ve společnosti trestaly, medikalizovaly či tabuizovaly existenci lidí, jejichž sexualita vybočovala z nejrozšířenější heterosexuální normy. Homosexualita byla po dlouhou dobu trestaná, posléze byla lékaři označena za deviantní a léčení hodnou, později byla depatologizována. V současnosti vrcholí snahy o emancipaci a zrovnoprávnění osob, které nejsou heterosexuální. S naší rostoucí vnímavostí vůči sexuální rozmanitosti dnes již hovoříme nejen o homosexuálních lidech, gayích a lesbách, ale také o bisexuálních lidech a dalších osobách, kterým vyhovují jiné identitní pojmy (jako pansexuální, demisexuální, asexuální atd.), proto hovoříme často o tzv. LGBQ+ lidech. Dnes již víme, že všechny tyto osoby mají zdravou sexuální orientaci, jejich normálnímu začlenění a fungování ve společnosti však brání celá řada společenských, institucionálních, právních a dalších bariér, které jim například v nejrůznějších prostředích znemožňují otevřeně „být sami sebou“ či zakládat rodiny.Přednáška poskytne základní vhled do tzv. geografií sexualit. Hlavním tématem bude soubor otázek souvisejících s tzv. sexuálním občanstvím a za pomocí řady map a grafů, vytvořených na základě kvalitních datových podkladů a bude prezentován obraz týkající se situace LGBQ+ lidí v kontextu Evropy z pohledu společnosti i samotných LGBQ+ lidí.
Michal Pitoňák (*1986) vystudoval biologii a geografii na Přírodovědecké fakultě UK. V Národním ústavu duševního zdraví zkoumá sociálně-geografické a sociálně-psychologické vlivy působící na kvalitu života a duševní zdraví neheterosexuálních lidí.
