Když se řekne geografie, tak si asi většina vybaví zeměpis a úlohy spojené s hledáním ve slepých mapách, memorování nejvyšších vrcholů hor či informací o hospodářských profilech různých států či jejich seskupování do regionů. Geografie se ale v rámci své oborové orientace za poslední století značně rozkročila, přičemž její sociálně orientovaná větev dokázala rovněž značně vyrůst a rozvětvit se mimo popisnou antropogeografickou, socio-ekonomickou či čistě kvantitativní rovinu, směrem k teoreticky bohatému oboru. Sociální geografie se zajímá o fungování lidí a společnosti v prostoru a čase, někdy se setkáte spíše s pojmem humánní geografie, jejíž název jasněji značí přesahy do humanitních věd a přinejmenším půl století intenzivní rozvoj post-pozitivistických teoretických přístupů, kterými je možné hledat odpovědi a zkoumat společnost, jednotlivce a jejich každodenní geografie v perspektivách, které jsou citlivé k rozmanitosti lidí. Nákup nového bytu, pracovní pozice, destinace dovolené, polohu oblíbené kavárny a mnohé další „volby“ neovlivňují pouze dostupnost nebo cena, ale také naše individuální a skupinové preference, příležitosti, stejně tak jako naše emoce, a nejrůznější normy. Jak se máme kde chovat? Kde je možné vykonávat určité činnosti a kde to možné není? Co je přípustné, žádoucí nebo naopak stigmatizované ve kterých místech? Tyto a mnohé další otázky můžeme aplikovat na nejrůznější oblasti každodenního života lidí a společností a studovat je z perspektivy nejrůznějších řádovostních úrovní. Jsou-li obohaceny o otázky typu „proč?“, začneme nevyhnutelně potřebovat široký a od podstaty transdisciplinární teoretický a empirický aparát.Když se řekne sexualita, mnoho lidí si pod ní představí nejrůznější souvislosti v oblasti sexu a lidské pohlavnosti, popřípadě rozmnožování. Sexualita je ale zejména jednou ze základních forem lidské diference. Taková, kterou nelze oddělovat od složitého normativního systému, ve kterém je ve společnosti regulována. Nemůžeme a patrně ani nechceme všude chodit nazí; jak by se ale změnila naše mapa nahoty, pokud bychom neznali stud a normy? Některé formy vzájemného vyjadřování přitažlivosti považujeme za taktní a jiné nikoliv. Změny v tom, co je a co není vhodné, navíc zažíváme často v každodenních životech. Dlouhou dobu instituce ve společnosti trestaly, medikalizovaly či tabuizovaly existenci lidí, jejichž sexualita vybočovala z nejrozšířenější heterosexuální normy. Homosexualita byla po dlouhou dobu trestaná, posléze byla lékaři označena za deviantní a léčení hodnou, později byla depatologizována. V současnosti vrcholí snahy o emancipaci a zrovnoprávnění osob, které nejsou heterosexuální. S naší rostoucí vnímavostí vůči sexuální rozmanitosti dnes již hovoříme nejen o homosexuálních lidech, gayích a lesbách, ale také o bisexuálních lidech a dalších osobách, kterým vyhovují jiné identitní pojmy (jako pansexuální, demisexuální, asexuální atd.), proto hovoříme často o tzv. LGBQ+ lidech. Dnes již víme, že všechny tyto osoby mají zdravou sexuální orientaci, jejich normálnímu začlenění a fungování ve společnosti však brání celá řada společenských, institucionálních, právních a dalších bariér, které jim například v nejrůznějších prostředích znemožňují otevřeně „být sami sebou“ či zakládat rodiny.Přednáška poskytne základní vhled do tzv. geografií sexualit. Hlavním tématem bude soubor otázek souvisejících s tzv. sexuálním občanstvím a za pomocí řady map a grafů, vytvořených na základě kvalitních datových podkladů a bude prezentován obraz týkající se situace LGBQ+ lidí v kontextu Evropy z pohledu společnosti i samotných LGBQ+ lidí.
Michal Pitoňák (*1986) vystudoval biologii a geografii na Přírodovědecké fakultě UK. V Národním ústavu duševního zdraví zkoumá sociálně-geografické a sociálně-psychologické vlivy působící na kvalitu života a duševní zdraví neheterosexuálních lidí.
Odkaz na stream: https://www.youtube.com/watch?v=d9hBYobQD4Q
