Polární sinice a řasy představují excelentní příklad polyextrémofilních a polyextrémotolerantních fototrofních mikroorganismů. Vyvinuly si účinné mechanismy adaptace/aklimatizace k nízkým teplotám, vymrzání, vysychání, vysokým a proměnlivým dávkám viditelného a ultrafialového záření a nízkým koncentracím živin, které mohou být využitelné pro aplikovaný výzkum.
Jana Kvíderová (*1976) vystudovala Přírodovědeckou fakultu JU v Českých Budějovicích. V Botanickém ústavu AV ČR, v. v. i., v Třeboni a na Přírodovědecké fakultě JU v Českých Budějovicích se zabývá ekologií a fyziologií sinic a řas v extrémních podmínkách a astrobiologií.
Odkaz na stream: https://www.youtube.com/watch?v=n2oQpsQrkOY
Během stárnutí dochází ke zhoršování funkcí imunitního systému. To se projevuje špatnou imunitní odpovědí vůči primárním infekcím či vakcinaci. Zajímavé přitom je, že imunitní systém nestárne pouze věkem, ale také skrze infekce, které mohou do určité míry imunitní systém vyčerpat. Jednou z takových infekcí je Cytomegalovirus. U lidí přes 65let věku můžeme pozorovat velké změny v některých populacích imunitních buněk (konkrétně paměťových T buněk), které přímo souvisí s vyčerpáním imunitního systému. Tyto změny ale můžeme v menší míře ale také pozorovat u mladých, kteří jsou infikovaní tímto virem. Povíme si tedy o stárnutí imunitního systému, k jakým změnám dochází, jak jsou tyto změny ovlivněny infekcemi a jaký to má dopad na lidskou populaci.
Zdeněk Zadražil se narodil v roce 1988 v Řeži u Prahy. Studia začal na Přirodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a hned po první přednášce Biologie buňky, nalezl lásku pro vědu a věděl, buněčná biologie bude jeho oborem. O pár let později, při jedné z přednášek imunologie mu zase došlo, že dalším zaměřením bude právě studium imunitního systému. Po vystudování magisterského oboru imunologie se rozhodl pokračovat dále v doktorských studiích v Singapuru, kde strávil 4 roky. Zde na Nanyang Technological University a Singapore Immunology Network zkoumal stárnutí imunitního systému a roli chronické infekce Cytomegaloviru v tomto procesu. Nyní působí zpět na své alma mater jako akademický pracovník a učitel, a také v Mezinárodní centrum klinického výzkumu Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. Popularizace vědy byla po celou dobu studia něco, čím se chtěl zabývat. A k tomu neodmyslitelně patří i bránění v šíření dezinformací, které v dnešní době dosahují skutečně alarmujícího a nebezpečného rozsahu. Snaží se i o občasnou komunikaci s médii, jejichž role se v edukaci společnosti a popularizaci vědy ukazuje jako selhávající. Nadšený amatérský sportovec, jenž si svým amatérismem a četnými operacemi zajistil více času na vědu, učení, popularizaci a četbu oblíbeného fantasy.
Existence eusociality, tedy situace, kdy se někteří jedinci vzdávají vlastní reprodukce na úkor jiných jedinců byla dlouho považována za jeden z největších paradoxů evoluční biologie. V dnešní době je ovšem tato situace celkem uspokojivě vysvětlena konceptem sobeckého genu (příbuzní jedinci nesou stejné geny) a výhodami vytváření skupin. Nejznámější skupiny eusociálního hmyzu jsou včely, vosy, mravenci a všekazi. V rámci těchto čtyř skupin vznikla společenství čítající statisíce a někdy i miliony jedinců. Schopnost tvořit velká společenství způsobila, že eusociální hmyz patří často mezi klíčové organismy v ekosystémech. Nezbytnou podmínkou fungování společenství je ale schopnost jejich členů se domluvit. Efektivitu celého společenství zvyšuje správné rozdělení pracovních úkolů mezi jeho členy a rovněž to, pokud se členové společenství vzájemně informují o zdrojích potravy, nebo případném nebezpečí. Důležité je rovněž rozpoznat člena vlastního společenství od cizince, který by mohl ve společenství parazitovat. Ovšem ani soužití mezi členy společenství není vždy harmonické, neboť přestože jsou si příbuzní, nejsou obvykle klony a tudíž má každý jedinec své vlastní zájmy. Jelikož podstata eusociality je v tom, že se někteří jedinci množí a jiní ne, tak se i na tom, kdo se bude množit musí členové společenství nějak domluvit.
Michael Mikát (*1989) vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy, kde pokračuje v doktorandském studiu. Zabývá se evoluční ekologií hmyzu, zejména rodičovským a sociálním chováním včel kyjorožek (Ceratina). Podílí se na organizaci biologických soustředění pro nadané středoškolské studenty a na přednášení tamtéž, je zakladatelem víkendového biologického soustředění.
Několik linií amniotických obratlovců se rozmnožuje výhradně asexuálně (obligátně partenogeneticky), jedná se zpravidla o linie vzniklé mezidruhovou hybridizací. Ukázalo se, že mnohé linie plazů umí obojí: sexuální a asexuální rozmnožování. Pokusím se porovnat obligátní a fakultativní partenogenezi, shrnout poznatky o jejich molekulárních mechanismech, evolučním vzniku a významu a porovnat asexuální rozmnožování amniotických obratlovců s jinými skupinami živočichů.
Lukáš Kratochvíl (*1975) vystudoval zoologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Na katedře ekologie téže fakulty se zabývá evoluční ekologií a ekologií živočichů.
Nešťastné jméno “teorie relativity” i dnes vyvolává domnění, že Einsteinova teorie přinesla jako novinku “relativitu” pohledu na svět, tedy závislost pozorovaných vlastností na vztažném systému. Ujistíme se, že důraz teorie je právě opačný. Je kolem černých děr prostoročas extrémně zakřivený? Jaká je povaha Einsteinových polních rovnic? Expanduje vesmír nadsvětelně? Projdeme některé konkrétní výroky, které mohou budit nedorozumění, a promyslíme je. Snad nám to přiblíží povahu Einsteinovy geometrické teorie gravitace.
Oldřich Semerák (*1962) vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu UK v Praze. V Ústavu teoretické fyziky se zabývá relativistickou astrofyzikou.
Odkaz na stream: https://www.youtube.com/watch?v=f4Lv6f9ic7M
V mnohých ekosystémech spotřebuje býložravý hmyz až 70% vyprodukované rostlinné biomasy. Hmyzožraví predátoři naopak zkonzumují stovky tun hmyzu ročně, čímž udržují potravní sítě v rovnováze. Potravní sítě mezi rostlinami, hmyzem a predátory jsou navíc velmi jemně propojeny a všechny články řetězce spolu komunikují. Co se tedy stane ve chvíli kdy predátoři vymizí (nebo je pokusně vyloučíme)? Tyto otázky zkoumáme nejen v Čechách, ale i různých tropických oblastech světa. A nedržíme se jen při zemi, ale pomocí jeřábů stoupáme za hmyzem a listovím i do korun stromů.
Kateřina Sam vystudovala zoologii a biologii ekosystémů na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, kde získala také doktorát v oboru ornitologie. Od roku 2017 je vedoucí laboratoře multitrofických interakcí v Entomologickém ústavu Biologického centra AV ČR v Českých Budějovicích.Má za sebou stáže a výzkumné pobyty v Kodani či v Queenslandu v Austrálii a v uplynulých deseti letech strávila mnoho času v terénním výzkumu na Papui Nové Guinei. Je autorkou či spoluautorkou řady publikací v impaktovaných časopisech včetně Science.
Duševní nemoci představují závažný problém současné společnosti. Spotřeba psychofarmak stoupá, přesto často nenabízí uspokojující pomoc. Řeší se důsledky, oproti příčinám. Zároveň roste zájem o využití psychedelických látek v péči o duševní zdraví. Výzkumy podporují jejich slibný terapeutický potenciál v léčbě deprese, úzkostí, závislostí či traumatu. Účinek psychedelické terapie ale jde za hranice diagnóz, naznačující existenci společného jádra duševních nemocí. Na stejném principu mohou být ku prospěchu i lidem považovaným za zdravé, v seberozvoji a sebepéči. Mohla by sloužit i jako prevence duševních onemocnění? Psychedelická terapie představuje radikální změnu v samotném přístupu ke zdraví směrem ke komplexnějším a univerzálnějším strategiím působícím na celém spektru nemoci a zdraví.Vedle klinických studií jsou tyto látky dnes lidmi užívány i přes zákonné restrikce. Přes převažující pozitivní zkušenosti se však i s těmito látkami pojí řada rizik, zejména při nezodpovědném užití. Můžeme se s nimi vydat na cestu ke zdraví či k nemoci. Jak zvolit směr jako jedinci i jako společnost? Jak se neztratit?Přednáška představí současné poznatky z výzkumu těchto látek i výsledky mapování jejich užívání v České republice v rámci Národního psychedelického výzkumu. (www.psychedelickyvyzkum.cz)
Rita Kočárová (www.ritakocarova.com) je psycholožka, výzkumnice a postgraduální studentka klinické psychologie na Univerzitě Karlově v Praze a Národním ústavu duševního zdraví (NUDZ), frekventantka výcviku v Gestalt modalitě, mezinárodního Certifikátu v psychedeliky-asistované terapii a výzkumu a MDMA-asistované terapii pro post-traumatickou stresovou poruchu; zakladatelka mezinárodní iniciativy Beyond Psychedelics a České psychedelické společnosti. Ve své soukromé praxi poskytuje terapii a seberozvoj, psychedelické poradenství a integraci.Psychedeliky se odborně zabývá přes 10 let. Výzkumně se věnovala zejména účinkům psilocybinu, ayahuascy, MDMA a sekretu z ropuchy Bufo alvarius obsahující 5-MeO-DMT. Zaměřuje se na jejich mechanismus účinku, vliv na duševní zdraví u pacientů i zdravých jedinců, využití v terapii a seberozvoji a historii psychedelického výzkumu. Spolu s kolegy vystavěla teorii o jejich transdiagnostickém potenciálu. Je hlavní řešitelkou celonárodní studie mapující užívání psychedelik v České republice (“Národní psychedelický výzkum”) s cílem vývoje návrhu systému služeb pro uživatele psychedelik.Absolvovala odbornou stáž v centru Takiwasi v Peru, kde se ayahuasca využívá v léčbě závislostí. Kromě výzkumu čerpá z četných cest po celém světě (Mexiko, Venezuela, Austrálie, Kolumbie, Peru aj.), kde jsou psychedelika dodnes rituálně užívána. Její vášní je průzkum podstaty lidství a potenciálu vědomé zkušenosti, propojování tradičních a moderních způsobů poznání a vizualizace budoucnosti.
Kvantová mechanika už dávno není pouhou akademickou záležitostí. V posledních letech se stává běžnou součástí techniky a vydobyla si i stálé místo v populární kultuře. Při výuce není už tedy často potřeba, “novicům” nutnost kvantové mechaniky nějak zvlášť zdůvodňovat. Kvantová mechanika může takříkajíc spadnout z nebe ve své moderní podobě. Přesto však existuje vzrušující, náročná, ale nesmírně poučná cesta ke kvantové mechanice skrze její historický vývoj. Původní práce otců zakladatelů kvantové mechaniky poskytují unikátní pohled na fyziku v prvních dekádách dvacátého století, na vztah klasické a kvantové mechaniky a na proces, kdy fyzika láme svoje dosavadní pravidla, aby se přiblížila skutečnosti. V této přednášce se pokusíme provést posluchače několika zásadními originálními pracemi od Plancka po Diraca a ukázat, jak a proč jejich autoři překročili hranice klasické fyziky.
Tomáš Mančal (* 1974) obhájil magisterský titul v oboru fyzika na Univerzitě Karlově v roce 1997, titul Ph.D. získal na Humboldt-Universität v Berlíně v roce 2002. Zde také v letech 1998 až 2002 pracoval, poté působil do roku 2006 na University of California v Berkeley. Od roku 2007 je vědeckým pracovníkem Teoretického oddělení Fyzikálního ústavu MFF UK. V roce 2014 pracoval šest měsíců jako hostující profesor na Fakultě přírodních věd a astronomie na Vrije Universiteit Amsterdam.
Odkaz na stream: https://www.youtube.com/watch?v=3tQtSLcA7uA
Jednadvacáté století lze označit jako věk uhlíku. Uhlík je základním prvkem života, ale brzy se může také stát základním prvkem zbytku světa. Grafit, termodynamicky stabilní forma uhlíku, je studován a používán lidstvem po celá staletí. Jedna vrstva grafitu se nazývá grafen a má tloušťku miliardtinu metru.
Kanadský teoretický fyzik, Phillip Wallace, původně konceptualizoval grafen již v roce 1947. Slavným se grafen stal až po izolaci pomocí lepící pásky fyziky Andreem Giemem a Konstantinem Novoselovem z University of Manchester v roce 2004. V roce 2010 jim byla za tento jednoduchý, ale průkopnický experiment udělena Nobelova cena. Po celé desetiletí byl grafen na výsluní vědeckého bádání, nicméně nadšení výzkumníků postupně sláblo a vypadalo to, že placatý uhlík již nemá světu co nabídnout.
Před dvěma lety objevil tým vědců z Massachusetts Institute of Technology, že dvě vrstvy grafenu posunuté o tzv. magický úhel (1,1o) vykazují velmi exotické chování elektronů, např. supravodivost. Objev magického grafenu zapříčinil vznik tzv. twistroniky, zásadně nového přístupu ke konstrukci nanoeletronických zařízení.
Přednáška vás provede důležitými milníky historie grafenu, snad i objasní nádhernou fyziku tohoto archetypálního 2D materiálu a kriticky zhodnotí, zda éra grafenová vedla k naplnění velkých očekávání.
Jana Kalbáčová Vejpravová vystudovala anorganickou chemii na Přírodovědecké fakultě UK, diplomovou práci a docentský titul v oboru fyzika kondenzovaných látek obhájila na Matematicko-fyzikální fakultě UK, kde nyní primárně působí a vyučuje.
Odkaz na stream: https://www.youtube.com/watch?v=ckSiEuf5JZY
V současném Íránu se diskutuje míra zapojení žen do společenského a politického dění v zemi na mnoha úrovních, i když o otevřené debatě zatím hovořit nelze. To, jak se proměňuje role žen ve společnosti, posilují či oslabují jejich práva, odráží celkovovou atmosféru ve společnosti. Ve sporech o podobu ženských práv krystalizují zárodky budoucího směřování Íránu – ustupuje-li aktuální vedení země přespříliš požadavkům na zrovnoprávnění žen, zvedá se rozhořčená reakce z řad tradicionalistů a konzervatistů, dovolávajících se k ochraně údajně autentických íránských (islámských) hodnot. V přednášce se proto zaměříme na dosud málo diskutovaný jev, který bychom mohli charakterizovat jako sociální konformismus – tedy společensky výhodný postoj akceptování takového postavení ženy, jež je hlasitě proklamováno v souladu s islámskými a tradičně konzervativními normami, ovšem za tichého přijímání postojů, které jsou s těmito normami přinejmenším v rozporu.
Zuzana Kříhová (*1979) vyučuje na oboru íránistika perštinu a perskou literaturu. Ve své dizertaci se věnovala reflexi přistěhovalectví v dílech íránských autorů žijících v USA. V současnosti se zabývá moderní perskou literaturou a výukou perského jazyka. Pokud se vám naše přednášky líbí, můžete nám pomoci s jejich přípravou a zveřejněním.
Odkaz na stream: https://www.youtube.com/watch?v=K2HtmMRQGvA
