Mnoho biologů se dodnes nedokázalo myšlenkově vymanit z dualismu rostliny – živočichové (který byl teprve nedávno obohacen houbami jako svébytnou eukaryotickou „říší“, tj. kategorií nejvyššího řádu). Příkladem tohoto uvažování je (zcela nesmyslná) otázka, zda jsou hlenky spíše houby nebo spíše živočichové. Prostě nejsou ani jedno. I když tři tradiční mnohobuněčné říše představují z hlediska popsaných druhů drtivou část biodiverzity eukaryotických organismů, existuje celá řada dalších evolučních linií (hlenky jsou jednou z nich), které jsou nespravedlivě na okraji zájmu. Pro tyto skupiny existuje souhrnný název, totiž protisti, což dále svědčí o nedocenění jejich skutečné diverzity. Na úrovni hluboké diverzity protisti totiž zcela dominují – všech přibližně deset dnes rozeznávaných eukaryotických superskupin obsahuje protisty, přičemž pouze dvě (Obazoa a Archaeplastida) zahrnují i ne-protistní „říše“, tj. rostliny, houby a živočichy. Již proto jakékoli snahy o vysvětlení vzniku a evoluce eukaryotické buňky vyznívají komicky, pokud v sobě nezahrnují protisty.

Ivan Čepička (1978) vystudoval biologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze, kde působí jako odborný asistent na katedře zoologie. Zabývá se diverzitou a evolucí anaerobních protist.

Odkaz na stream: https://www.youtube.com/watch?v=WrdD3evCngk

Několik linií amniotických obratlovců se rozmnožuje výhradně asexuálně (obligátně partenogeneticky), jedná se zpravidla o linie vzniklé mezidruhovou hybridizací. Ukázalo se, že mnohé linie plazů umí obojí: sexuální a asexuální rozmnožování. Pokusím se porovnat obligátní a fakultativní partenogenezi, shrnout poznatky o jejich molekulárních mechanismech, evolučním vzniku a významu a porovnat asexuální rozmnožování amniotických obratlovců s jinými skupinami živočichů.

Lukáš Kratochvíl (*1975) vystudoval zoologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Na katedře ekologie téže fakulty se zabývá evoluční ekologií a ekologií živočichů.

Odkaz na stream: https://www.youtube.com/watch?v=A0wbFJ7VQSQ

Nešťastné jméno “teorie relativity” i dnes vyvolává domnění, že Einsteinova teorie přinesla jako novinku “relativitu” pohledu na svět, tedy závislost pozorovaných vlastností na vztažném systému. Ujistíme se, že důraz teorie je právě opačný. Je kolem černých děr prostoročas extrémně zakřivený? Jaká je povaha Einsteinových polních rovnic? Expanduje vesmír nadsvětelně? Projdeme některé konkrétní výroky, které mohou budit nedorozumění, a promyslíme je. Snad nám to přiblíží povahu Einsteinovy geometrické teorie gravitace.

Oldřich Semerák (*1962) vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu UK v Praze. V Ústavu teoretické fyziky se zabývá relativistickou astrofyzikou.

Odkaz na stream: https://www.youtube.com/watch?v=f4Lv6f9ic7M

Před 190 lety se narodil jeden z největších teoretických fyziků James Clerk Maxwell. Připomeneme si jeho pozoruhodný životní osud, největší objevy, které doslova změnily chod světa, i odkaz pro následovníky, včetně Alberta Einsteina.

Jiří Podolský vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu UK, kde od té doby nepřetržitě působí, nyní jako profesor na Ústavu teoretické fyziky. Zabývá se obecnou relativitou a kvadratickou gravitací, zejména řešeními Einsteinových rovnic, teorií gravitačních vln v kosmologii a modely černých děr. Publikoval více než 100 původních prací a je spoluautorem dvou vědeckých monografií. Kromě výzkumu a výuky se dlouhodobě věnuje popularizaci. Přeložil 16 knih, pořádá přednášky pro středoškoláky a veřejnost. Několik desítek jeho přednášek lze shlédnout na YouTube na dokumentárním kanále LLionTV.

Odkaz na stream: https://www.youtube.com/watch?v=O7LGSXOsp2Y

V mnohých ekosystémech spotřebuje býložravý hmyz až 70% vyprodukované rostlinné biomasy. Hmyzožraví predátoři naopak zkonzumují stovky tun hmyzu ročně, čímž udržují potravní sítě v rovnováze. Potravní sítě mezi rostlinami, hmyzem a predátory jsou navíc velmi jemně propojeny a všechny články řetězce spolu komunikují. Co se tedy stane ve chvíli kdy predátoři vymizí (nebo je pokusně vyloučíme)? Tyto otázky zkoumáme nejen v Čechách, ale i různých tropických oblastech světa. A nedržíme se jen při zemi, ale pomocí jeřábů stoupáme za hmyzem a listovím i do korun stromů.

Kateřina Sam vystudovala zoologii a biologii ekosystémů na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, kde získala také doktorát v oboru ornitologie. Od roku 2017 je vedoucí laboratoře multitrofických interakcí v Entomologickém ústavu Biologického centra AV ČR v Českých Budějovicích.Má za sebou stáže a výzkumné pobyty v Kodani či v Queenslandu v Austrálii a v uplynulých deseti letech strávila mnoho času v terénním výzkumu na Papui Nové Guinei. Je autorkou či spoluautorkou řady publikací v impaktovaných časopisech včetně Science.

Odkaz na stream: https://www.youtube.com/watch?v=GYdkyb-B0Dg

Duševní nemoci představují závažný problém současné společnosti. Spotřeba psychofarmak stoupá, přesto často nenabízí uspokojující pomoc. Řeší se důsledky, oproti příčinám. Zároveň roste zájem o využití psychedelických látek v péči o duševní zdraví. Výzkumy podporují jejich slibný terapeutický potenciál v léčbě deprese, úzkostí, závislostí či traumatu. Účinek psychedelické terapie ale jde za hranice diagnóz, naznačující existenci společného jádra duševních nemocí. Na stejném principu mohou být ku prospěchu i lidem považovaným za zdravé, v seberozvoji a sebepéči. Mohla by sloužit i jako prevence duševních onemocnění? Psychedelická terapie představuje radikální změnu v samotném přístupu ke zdraví směrem ke komplexnějším a univerzálnějším strategiím působícím na celém spektru nemoci a zdraví.Vedle klinických studií jsou tyto látky dnes lidmi užívány i přes zákonné restrikce. Přes převažující pozitivní zkušenosti se však i s těmito látkami pojí řada rizik, zejména při nezodpovědném užití. Můžeme se s nimi vydat na cestu ke zdraví či k nemoci. Jak zvolit směr jako jedinci i jako společnost? Jak se neztratit?Přednáška představí současné poznatky z výzkumu těchto látek i výsledky mapování jejich užívání v České republice v rámci Národního psychedelického výzkumu. (www.psychedelickyvyzkum.cz)

Rita Kočárová (www.ritakocarova.com) je psycholožka, výzkumnice a postgraduální studentka klinické psychologie na Univerzitě Karlově v Praze a Národním ústavu duševního zdraví (NUDZ), frekventantka výcviku v Gestalt modalitě, mezinárodního Certifikátu v psychedeliky-asistované terapii a výzkumu a MDMA-asistované terapii pro post-traumatickou stresovou poruchu; zakladatelka mezinárodní iniciativy Beyond Psychedelics a České psychedelické společnosti. Ve své soukromé praxi poskytuje terapii a seberozvoj, psychedelické poradenství a integraci.Psychedeliky se odborně zabývá přes 10 let. Výzkumně se věnovala zejména účinkům psilocybinu, ayahuascy, MDMA a sekretu z ropuchy Bufo alvarius obsahující 5-MeO-DMT. Zaměřuje se na jejich mechanismus účinku, vliv na duševní zdraví u pacientů i zdravých jedinců, využití v terapii a seberozvoji a historii psychedelického výzkumu. Spolu s kolegy vystavěla teorii o jejich transdiagnostickém potenciálu. Je hlavní řešitelkou celonárodní studie mapující užívání psychedelik v České republice (“Národní psychedelický výzkum”) s cílem vývoje návrhu systému služeb pro uživatele psychedelik.Absolvovala odbornou stáž v centru Takiwasi v Peru, kde se ayahuasca využívá v léčbě závislostí. Kromě výzkumu čerpá z četných cest po celém světě (Mexiko, Venezuela, Austrálie, Kolumbie, Peru aj.), kde jsou psychedelika dodnes rituálně užívána. Její vášní je průzkum podstaty lidství a potenciálu vědomé zkušenosti, propojování tradičních a moderních způsobů poznání a vizualizace budoucnosti.

Odkaz na stream: https://www.youtube.com/watch?v=4HfCfO5VfvE

Kvantová mechanika už dávno není pouhou akademickou záležitostí. V posledních letech se stává běžnou součástí techniky a vydobyla si i stálé místo v populární kultuře. Při výuce není už tedy často potřeba, “novicům” nutnost kvantové mechaniky nějak zvlášť zdůvodňovat. Kvantová mechanika může takříkajíc spadnout z nebe ve své moderní podobě. Přesto však existuje vzrušující, náročná, ale nesmírně poučná cesta ke kvantové mechanice skrze její historický vývoj. Původní práce otců zakladatelů kvantové mechaniky poskytují unikátní pohled na fyziku v prvních dekádách dvacátého století, na vztah klasické a kvantové mechaniky a na proces, kdy fyzika láme svoje dosavadní pravidla, aby se přiblížila skutečnosti. V této přednášce se pokusíme provést posluchače několika zásadními originálními pracemi od Plancka po Diraca a ukázat, jak a proč jejich autoři překročili hranice klasické fyziky.

Tomáš Mančal (* 1974) obhájil magisterský titul v oboru fyzika na Univerzitě Karlově v roce 1997, titul Ph.D. získal na Humboldt-Universität v Berlíně v roce 2002. Zde také v letech 1998 až 2002 pracoval, poté působil do roku 2006 na University of California v Berkeley. Od roku 2007 je vědeckým pracovníkem Teoretického oddělení Fyzikálního ústavu MFF UK. V roce 2014 pracoval šest měsíců jako hostující profesor na Fakultě přírodních věd a astronomie na Vrije Universiteit Amsterdam.

Odkaz na stream: https://www.youtube.com/watch?v=3tQtSLcA7uA

Co to vlastně (ne)jsou konspirační teorie, jak fungují a proč by nás měly zajímat? Tyto příběhy prošly fascinujícím vývojem: V posledním století se proměnily ze všeobecného vědění v šuškandu podivínů na okraji společenského zájmu a nyní se vracejí zpět na výsluní. V této přednášce se podíváme na jejich vývoj, výzkum i hlubší společenský problém, který představují.

Odkaz na stream: https://www.youtube.com/watch?v=swwoUG1CaBw