Jana Ciglerová vystudovala žurnalistiku na FSV v Praze a International Journalism na City University v Londýně. Žije v USA a do Deníku N přišla po třinácti letech v MF Dnes na pozici americké zpravodajky. V minulosti působila jako zpravodajka Lidových novin ve Velké Británii, psala pro The Observer a Evening Standard a absolvovala stáž pro zahraniční zpravodaje v Helsinkách. Zajímá se také o témata žen, založila diskusní pořad Tah dámou na ČT, vedla časopis Elle a stála na začátku vzniku přílohy Ona Dnes. Vedle novinářské práce také přednáší pro české i zahraniční studenty médií a žurnalistiky v Praze, v roce 2016 například přednášela na univerzitě Clemson v Jižní Karolíně.
Blízký východ je region, který potýká s celou řadou výzev, z nichž jednou z těch největších, ačkoliv často zapomínaných, jsou proměny životního prostředí. Nižší množství srážek, výstavba přehrad a špatná vodní politika států regionu ničí tisíciletí budované zemědělství a vyhání lidi z jejich půdy. Jak vypadá život na březích Eufratu a Tigridu? A proč by nás to mělo zajímat?
Povídání bude zaměřeno na Irák, Sýrii, Turecko a Írán.
Přednáška byla vytvořena s finanční podporou EU, za její obsah nese výhradní odpovědnost autor a nemusí odrážet postoje EU.
Lenka Hrabalová je arabistka a íránistka. Většinu času tráví na Blízkém východě a v Africe, kde v několika zemích studovala a žila, dalších mnoho procestovala.
Když se řekne geografie, tak si asi většina vybaví zeměpis a úlohy spojené s hledáním ve slepých mapách, memorování nejvyšších vrcholů hor či informací o hospodářských profilech různých států či jejich seskupování do regionů. Geografie se ale v rámci své oborové orientace za poslední století značně rozkročila, přičemž její sociálně orientovaná větev dokázala rovněž značně vyrůst a rozvětvit se mimo popisnou antropogeografickou, socio-ekonomickou či čistě kvantitativní rovinu, směrem k teoreticky bohatému oboru. Sociální geografie se zajímá o fungování lidí a společnosti v prostoru a čase, někdy se setkáte spíše s pojmem humánní geografie, jejíž název jasněji značí přesahy do humanitních věd a přinejmenším půl století intenzivní rozvoj post-pozitivistických teoretických přístupů, kterými je možné hledat odpovědi a zkoumat společnost, jednotlivce a jejich každodenní geografie v perspektivách, které jsou citlivé k rozmanitosti lidí. Nákup nového bytu, pracovní pozice, destinace dovolené, polohu oblíbené kavárny a mnohé další „volby“ neovlivňují pouze dostupnost nebo cena, ale také naše individuální a skupinové preference, příležitosti, stejně tak jako naše emoce, a nejrůznější normy. Jak se máme kde chovat? Kde je možné vykonávat určité činnosti a kde to možné není? Co je přípustné, žádoucí nebo naopak stigmatizované ve kterých místech? Tyto a mnohé další otázky můžeme aplikovat na nejrůznější oblasti každodenního života lidí a společností a studovat je z perspektivy nejrůznějších řádovostních úrovní. Jsou-li obohaceny o otázky typu „proč?“, začneme nevyhnutelně potřebovat široký a od podstaty transdisciplinární teoretický a empirický aparát.Když se řekne sexualita, mnoho lidí si pod ní představí nejrůznější souvislosti v oblasti sexu a lidské pohlavnosti, popřípadě rozmnožování. Sexualita je ale zejména jednou ze základních forem lidské diference. Taková, kterou nelze oddělovat od složitého normativního systému, ve kterém je ve společnosti regulována. Nemůžeme a patrně ani nechceme všude chodit nazí; jak by se ale změnila naše mapa nahoty, pokud bychom neznali stud a normy? Některé formy vzájemného vyjadřování přitažlivosti považujeme za taktní a jiné nikoliv. Změny v tom, co je a co není vhodné, navíc zažíváme často v každodenních životech. Dlouhou dobu instituce ve společnosti trestaly, medikalizovaly či tabuizovaly existenci lidí, jejichž sexualita vybočovala z nejrozšířenější heterosexuální normy. Homosexualita byla po dlouhou dobu trestaná, posléze byla lékaři označena za deviantní a léčení hodnou, později byla depatologizována. V současnosti vrcholí snahy o emancipaci a zrovnoprávnění osob, které nejsou heterosexuální. S naší rostoucí vnímavostí vůči sexuální rozmanitosti dnes již hovoříme nejen o homosexuálních lidech, gayích a lesbách, ale také o bisexuálních lidech a dalších osobách, kterým vyhovují jiné identitní pojmy (jako pansexuální, demisexuální, asexuální atd.), proto hovoříme často o tzv. LGBQ+ lidech. Dnes již víme, že všechny tyto osoby mají zdravou sexuální orientaci, jejich normálnímu začlenění a fungování ve společnosti však brání celá řada společenských, institucionálních, právních a dalších bariér, které jim například v nejrůznějších prostředích znemožňují otevřeně „být sami sebou“ či zakládat rodiny.Přednáška poskytne základní vhled do tzv. geografií sexualit. Hlavním tématem bude soubor otázek souvisejících s tzv. sexuálním občanstvím a za pomocí řady map a grafů, vytvořených na základě kvalitních datových podkladů a bude prezentován obraz týkající se situace LGBQ+ lidí v kontextu Evropy z pohledu společnosti i samotných LGBQ+ lidí.
Michal Pitoňák (*1986) vystudoval biologii a geografii na Přírodovědecké fakultě UK. V Národním ústavu duševního zdraví zkoumá sociálně-geografické a sociálně-psychologické vlivy působící na kvalitu života a duševní zdraví neheterosexuálních lidí.
V současném Íránu se diskutuje míra zapojení žen do společenského a politického dění v zemi na mnoha úrovních, i když o otevřené debatě zatím hovořit nelze. To, jak se proměňuje role žen ve společnosti, posilují či oslabují jejich práva, odráží celkovovou atmosféru ve společnosti. Ve sporech o podobu ženských práv krystalizují zárodky budoucího směřování Íránu – ustupuje-li aktuální vedení země přespříliš požadavkům na zrovnoprávnění žen, zvedá se rozhořčená reakce z řad tradicionalistů a konzervatistů, dovolávajících se k ochraně údajně autentických íránských (islámských) hodnot. V přednášce se proto zaměříme na dosud málo diskutovaný jev, který bychom mohli charakterizovat jako sociální konformismus – tedy společensky výhodný postoj akceptování takového postavení ženy, jež je hlasitě proklamováno v souladu s islámskými a tradičně konzervativními normami, ovšem za tichého přijímání postojů, které jsou s těmito normami přinejmenším v rozporu.
Zuzana Kříhová (*1979) vyučuje na oboru íránistika perštinu a perskou literaturu. Ve své dizertaci se věnovala reflexi přistěhovalectví v dílech íránských autorů žijících v USA. V současnosti se zabývá moderní perskou literaturou a výukou perského jazyka. Pokud se vám naše přednášky líbí, můžete nám pomoci s jejich přípravou a zveřejněním.
Odkaz na stream: https://www.youtube.com/watch?v=K2HtmMRQGvA
Technecium ve spolupráci s popularizační sekcí Sisyfa – Pátečníci Vás zve na úterý 13. října v 17 hodin
na přednášku Lenky Hrabalové na téma Západní Sahara v proměnách času.
Západní Sahara je svět plný rozporů a vnitřních konfliktů, s bohatou historií a fascinující kulturou. Hroby světců, amulety gri-gri, posvátné stromy a odhalené ženy – to vše je tváří místního islámu, který dostal nezaměnitelnou africkou příchuť. Transsaharský obchodní systém po celá staletí přivážel luxusní zboží na evropské trhy a zároveň udržoval u moci pohádkově bohaté africké a arabské vládce. V kontaktu s rozpínající se koloniální mocí Evropanů však upadl v zapomnění a nechal po sobě jen vzpomínky v podobě pískem zavátých pouštních měst. Dědictví tohoto starého světa, jeho úžasných kultur a náboženských systémů, ale i krutého otrokářského systému, je stále živé a nepřestává ovlivňovat každodennost obyvatel pouště a jejího okolí.
O současné i minulé západní Sahaře bude vyprávět arabistka Lenka Hrabalová, která žila v Maroku dva roky, a do regionu se už dekádu vrací jako výzkumnice a průvodkyně.
