Nešťastné jméno “teorie relativity” i dnes vyvolává domnění, že Einsteinova teorie přinesla jako novinku “relativitu” pohledu na svět, tedy závislost pozorovaných vlastností na vztažném systému. Ujistíme se, že důraz teorie je právě opačný. Je kolem černých děr prostoročas extrémně zakřivený? Jaká je povaha Einsteinových polních rovnic? Expanduje vesmír nadsvětelně? Projdeme některé konkrétní výroky, které mohou budit nedorozumění, a promyslíme je. Snad nám to přiblíží povahu Einsteinovy geometrické teorie gravitace.
Oldřich Semerák (*1962) vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu UK v Praze. V Ústavu teoretické fyziky se zabývá relativistickou astrofyzikou.
Odkaz na stream: https://www.youtube.com/watch?v=f4Lv6f9ic7M
Před 190 lety se narodil jeden z největších teoretických fyziků James Clerk Maxwell. Připomeneme si jeho pozoruhodný životní osud, největší objevy, které doslova změnily chod světa, i odkaz pro následovníky, včetně Alberta Einsteina.
Jiří Podolský vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu UK, kde od té doby nepřetržitě působí, nyní jako profesor na Ústavu teoretické fyziky. Zabývá se obecnou relativitou a kvadratickou gravitací, zejména řešeními Einsteinových rovnic, teorií gravitačních vln v kosmologii a modely černých děr. Publikoval více než 100 původních prací a je spoluautorem dvou vědeckých monografií. Kromě výzkumu a výuky se dlouhodobě věnuje popularizaci. Přeložil 16 knih, pořádá přednášky pro středoškoláky a veřejnost. Několik desítek jeho přednášek lze shlédnout na YouTube na dokumentárním kanále LLionTV.
Odkaz na stream: https://www.youtube.com/watch?v=O7LGSXOsp2Y
Kvantová mechanika už dávno není pouhou akademickou záležitostí. V posledních letech se stává běžnou součástí techniky a vydobyla si i stálé místo v populární kultuře. Při výuce není už tedy často potřeba, “novicům” nutnost kvantové mechaniky nějak zvlášť zdůvodňovat. Kvantová mechanika může takříkajíc spadnout z nebe ve své moderní podobě. Přesto však existuje vzrušující, náročná, ale nesmírně poučná cesta ke kvantové mechanice skrze její historický vývoj. Původní práce otců zakladatelů kvantové mechaniky poskytují unikátní pohled na fyziku v prvních dekádách dvacátého století, na vztah klasické a kvantové mechaniky a na proces, kdy fyzika láme svoje dosavadní pravidla, aby se přiblížila skutečnosti. V této přednášce se pokusíme provést posluchače několika zásadními originálními pracemi od Plancka po Diraca a ukázat, jak a proč jejich autoři překročili hranice klasické fyziky.
Tomáš Mančal (* 1974) obhájil magisterský titul v oboru fyzika na Univerzitě Karlově v roce 1997, titul Ph.D. získal na Humboldt-Universität v Berlíně v roce 2002. Zde také v letech 1998 až 2002 pracoval, poté působil do roku 2006 na University of California v Berkeley. Od roku 2007 je vědeckým pracovníkem Teoretického oddělení Fyzikálního ústavu MFF UK. V roce 2014 pracoval šest měsíců jako hostující profesor na Fakultě přírodních věd a astronomie na Vrije Universiteit Amsterdam.
Odkaz na stream: https://www.youtube.com/watch?v=3tQtSLcA7uA
Jednadvacáté století lze označit jako věk uhlíku. Uhlík je základním prvkem života, ale brzy se může také stát základním prvkem zbytku světa. Grafit, termodynamicky stabilní forma uhlíku, je studován a používán lidstvem po celá staletí. Jedna vrstva grafitu se nazývá grafen a má tloušťku miliardtinu metru.
Kanadský teoretický fyzik, Phillip Wallace, původně konceptualizoval grafen již v roce 1947. Slavným se grafen stal až po izolaci pomocí lepící pásky fyziky Andreem Giemem a Konstantinem Novoselovem z University of Manchester v roce 2004. V roce 2010 jim byla za tento jednoduchý, ale průkopnický experiment udělena Nobelova cena. Po celé desetiletí byl grafen na výsluní vědeckého bádání, nicméně nadšení výzkumníků postupně sláblo a vypadalo to, že placatý uhlík již nemá světu co nabídnout.
Před dvěma lety objevil tým vědců z Massachusetts Institute of Technology, že dvě vrstvy grafenu posunuté o tzv. magický úhel (1,1o) vykazují velmi exotické chování elektronů, např. supravodivost. Objev magického grafenu zapříčinil vznik tzv. twistroniky, zásadně nového přístupu ke konstrukci nanoeletronických zařízení.
Přednáška vás provede důležitými milníky historie grafenu, snad i objasní nádhernou fyziku tohoto archetypálního 2D materiálu a kriticky zhodnotí, zda éra grafenová vedla k naplnění velkých očekávání.
Jana Kalbáčová Vejpravová vystudovala anorganickou chemii na Přírodovědecké fakultě UK, diplomovou práci a docentský titul v oboru fyzika kondenzovaných látek obhájila na Matematicko-fyzikální fakultě UK, kde nyní primárně působí a vyučuje.
Odkaz na stream: https://www.youtube.com/watch?v=ckSiEuf5JZY
Bezpečnější, hustější a rychlejší. Takové počítačové paměti slibuje spintronika, vědní obor o nové elektronice, která zohledňuje nejenom elektrický náboj, ale také spin částic. A je to právě snaha o velmi vysokou rychlost zápisu dat, která přesunula spintronický výzkum také do laserových laboratoří. V této přednášce se tedy kromě obecného úvodu do spintroniky dozvíte i o tom, proč jsou ve výzkumu potřebné extrémně krátké laserové záblesky, pro které je nanosekunda jako věčnost, a jaké otázky pomohou vyřešit terahertzové pulzy – elektromagnetické záření z mírně tajemného koutu elektromagnetického spektra.
Odkaz na stream: https://www.youtube.com/watch?v=a39naYdfLV8
Česká republika je od roku 2007 členem Evropské jižní observatoře (ESO). Díky tomu mohou čeští astronomové využívat nejmodernější dalekohledy světa, které se nacházejí v nejsušší poušti světa Atakamě. Jaké přístroje se nachází na Cerro Paranal, jak fungují a co objevují? Jak se žije astronomům, kteří s těmito přístroji pozorují a případně jak dostat práci v ESO? Na to se pokusíme odpovědět v tomto neformálním povídání.
Petr Kabáth (*1980) obhájil doktorát na Technische Universität v Berlíně, kde se zabýval detekcí exoplanet. Od roku 2009 do roku konce 2014 pracoval na Evropské jižní observatoři v Chile jako astronom a v roce 2015 se vrátil do ČR s prestižním Purkyně Fellowshipem na Akademii věd. V Astronomickém ústavu v Ondřejově vede skupinu výzkumu exoplanet.
Odkaz na Stream: https://www.youtube.com/watch?v=yv3rLl5ZX70
Technecium ve spolupráci popularizační sekcí Sisyfa – Pátečníci Vás zvou na úterý 16. března v 17 hodin
na přednášku Martina Gembece na téma Barvy vesmíru
Obsahem přednášky s pokusy budou zdroje světla a vnímání barev, Wienův zákon a barva hvězd, barva mlhovin a původ jejich barev, spektra zdrojů, modrá obloha a zapadající červené Slunce, barva vesmíru.
Martin Gembec se narodil v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vedl vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Je rovněž členem redakce kosmonautix.cz a v současnosti pracuje pro liberecké planetárium IQLandia.
Technecium ve spolupráci s popularizační sekcí Sisyfa – Pátečníci Vás srdečně zve na úterý 23. února v 17 hodin
na přednášku Tomáše Jakoubka na téma Fyzikální symetrie a studie jejich narušení
Fyzika je krásná věda, má ráda symetrie. Symetrie vládnou Vesmíru. Umožnují nám jevy nejen vysvětlit, ale dokonce díky nim můžeme mnohé předpovědět! Jenže i přesto, že Vesmír je pečlivý účetní, někdy mu ty plusy a mínusy úplně nesedí a symetrie jsou narušené. Jaké symetrie existují ve světě částicové fyziky? Jak se zkoumalo a zkoumá jejich narušení? A jak se s tím vším vyrovnat?
Technecium ve spolupráci s popularizační sekcí Sisyfos – Pátečníci Vás srdečně zve v pátek 5. 2. 2021 od 17h
na přednášku Davida Heyrovského: Temná hmota ve vesmíru
Pokud by se toto potvrdilo, vedlo by to k překvapivému výsledku, že se temná hmota vyskytuje v daleko vyšší hustotě než hmota zářící,“ popsal v roce 1933 astronom Fritz Zwicky důsledek vyplývající z jeho měření rychlostí galaxií v kupě galaxií. Dnes, po téměř 90 letech, na existenci temné hmoty, na její vlastnosti a na její klíčovou roli při vzniku struktur ve vesmíru poukazuje řada nezávislých astronomických pozorování. Překvapivým výsledkem však temná hmota zůstává i nadále, dokud se nepodaří experimentálně určit její složení.
David Heyrovský studoval teoretickou fyziku na Matematicko fyzikální fakultě UK (Mgr.), astronomii na Harvard University (PhD), pracuje na Ústavu teoretické fyziky MFF UK, zabývá se teoretickou astrofyzikou, zejména gravitačním čočkováním.
