8.10.2021 Pátečníci z Technecia uvádějí přednášku Miroslava Bárty na téma Exkurze do moderní radioastronomie

Radiová a mikrovlnná astronomie zažívá díky technologickému vzestupu v posledních letech období nevídaného rozkvětu. To se týká zejména interferometrie a aperturní syntézy využívající mnoha-anténových systémů. V uplynulých letech byla v široké mezinárodní spolupráci postavena řada obřích radioastronomických observatoří (např. LOFAR, ALMA, GMRT), jiné se dokončují (např. čínský radioheliograf MUSER) a další, ještě daleko větší projekty, jsou ve fázi přípravy nebo rané výstavby (SKA). Motivace ke stavbě ještě větších přístrojů je podnícena zejména fascinujícími výsledky získanými z těch stávajících: Ctěným posluchačům jistě neunikl mediálně hojně propíraný první obraz černé díry v galaxii M87 zveřejněný v dubnu 2019. Spojení observatoře ALMA s dalšími sedmi mikrovlnnými teleskopy do globálního systému VLBI interferometrie nám poprvé poskytlo rozlišení (lidově řečeno „zvětšení“) do té doby pouze z říše snů.
Přednáška si klade za cíl seznámit posluchače s principy fungování moderních radioastronomických přístrojů, zejména s aperturní syntézou a VLBI interferometrií, základy kalibrace dat a metod získání reálného obrazu, a přehledově též s novými observatořemi a jejich základními parametry. Ukážeme si i některé klíčové výsledky, které astronomický výzkum v radiové a milimetrové oblasti v několika posledních letech odhalil. Podrobněji se zastavíme zejména u mikrovlnné obří observatoře ALMA (Atacama Large Millimeter/sub-millimeter Array), která sehrála klíčovou roli i v nedávno získaném prvním zobrazení černé díry v M87. Ne úplně všeobecně se ví, že ČR je v tomto mezinárodním projektu významně zastoupena – jeden ze sedmi uzlů infrastruktury European ALMA Regional Center (EU ARC) sídlí na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Náš uzel má – mimo jiné – především v Evropě unikátní expertizu pro sluneční výzkum s observatoří ALMA. Díky tomu vedl v letech 2014-17 evropskou účast v celosvětovém úsilí o vývoj specifického režimu pro sluneční pozorování (Solar ALMA Observing Mode) a od roku 2017 koordinuje všechny evropské vědecké projekty zacílené na sluneční výzkum s observatoří ALMA.
Miroslav Bárta (*1973) vystudoval MFF UK v Praze, kde nyní působí i jako externí přednášející (Radioastronomie, Sluneční fyzika II). Jako postdoktorand (2008-11) pobýval na Ústavu Maxe Plancka pro výzkum Sluneční soustavy v Göttingen, SRN. Dlouhodobě pracuje na Astronomickém ústavu AV ČR v Ondřejově, od roku 2019 jako vedoucí Oddělení sluneční fyziky. Zabývá se výzkumem sluneční aktivity – zejména počítačovým (HPC) modelováním plazmových procesů ve slunečních erupcích, jejich diagnostikou s pomocí radiových a mikrovlnných pozorování, a mikrovlnnou interferometrií s observatoří ALMA. V letech 2015-16 byl prvním vedoucím Velké výzkumné infrastruktury EU ARC.CZ (účast ČR v observatoři ALMA). Mezi roky 2014-17 byl činný v pozici projektového manažera evropského podílu na vývoji specifického režimu pro pozorování Slunce s observatoří ALMA (ESO ALMA Development Study) a od roku 2017 působí jako evropský koordinátor jejího vědeckého využití pro výzkum Slunce. Má na starosti i vývoj celosvětově závazné procedury pro zpracování všech slunečních dat z observatoře ALMA a správu její centrální dokumentace. Od roku 2021 je hlavním řešitelem vývojového projektu ESO „ALMA Development Study: Towards high-resolution solar ALMA imaging“, ve kterém vede mezinárodní konsorcium výzkumníků z Evropy, USA a Japonska.
Pokud se vám naše přednášky líbí, můžete nám pomoci s jejich přípravou a zveřejněním. Přispět na projekt můžete zde: https://www.startovac.cz/patron/vasi-patecnici/

5.10.2021 Pátečníci z Technecia uvádějí přednášku Václava Fanty na téma Metody historie výzkumu kulturní krajiny

Historie kulturní krajiny bývá tradičně řazena do oboru historická geografie. Moderní vědecké obory (např. environmentální archeologie, geografické informační systémy) ale nabízí spoustu dalších metod a přístupů ke studiu tohoto vpravdě tradičního tématu.
Přednáška nabízí stručný úvod do tří metodických přístupů používaných ke studiu historické kulturní krajiny: historická geografie, dálkový průzkum Země a environmentální archeologie/archeobotanika. Budou diskutovány možnosti a limity jednotlivých přístupů, včetně využitelnosti pro laického uživatele.
 
Václav Fanta (*1987) vystudoval architekturu na ČVUT, doktorát získal z krajinné ekologie na ČZU. Na Fakultě životního prostředí ČZU se zabývá výzkumem dějin osídlení v environmentálním kontextu, historií krajiny a lidovou architekturou v českých vesnicích v Banátu. V létě rád chodí po horách a v zimě intenzivně bruslí.
 
Odkaz na stream: https://www.youtube.com/watch?v=Hyl8idD_tok
 
Událost na Facebooku: https://www.facebook.com/events/1370701646683145
 
Pokud se vám naše přednášky líbí, můžete nám pomoci s jejich přípravou a zveřejněním. Přispět na projekt můžete zde: https://www.startovac.cz/patron/vasi-patecnici/
 

1.10.2021 Pátečníci z Technecia uvádějí přednášku Tomáše Lebedy na téma Volební systém 2021 – cesta správným směrem?

Tomáš Lebeda (*1976) je český politolog, přednáší na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kde také vede Katedru politologie a evropských studií. Specializuje se na oblast voleb, volebních systémů a volebního chování.
Pokud se vám naše přednášky líbí, můžete nám pomoci s jejich přípravou a zveřejněním. Přispět na projekt můžete zde: https://www.startovac.cz/patron/vasi-patecnici/

24.9.2021 Pátečníci z Technecia uvádějí přednášku Jakuba Jelínka a Petra Turečka na téma Pareidolie – Proč vidíme obličeje v mracích a jak dokážeme rozumět náhodně generovanému textu

Projekt cicero (skutečně s malým cé) je online generátor mouder. Používá tiskařský pseudo-text, který prohání překladačem. Zásadní výroky vybírají uživatelé stránky. Když necháme dobrovolníky zařadit tyto výroky podle smyslu, někteří v nich smysl najdou (označí je za „rady“ nebo dokonce za „citáty ze Stopařova průvodce galaxií“), jiní ne (označí je za „dadaistické básně“). Co stojí za systematickými rozdíly mezi „meaning attributors“ a „meaning avoiders“? Co má společného nacházení významu tam, kde by žádný být neměl, s naší tendencí vidět obličeje či zvířata v mracích, skalách, či kůře stromů? Jak se pareidolie váže k evoluci komunikace či dokonce jazyka? Proč nám vůbec cicero něco říká? Jaký svět popisuje? A kteří umělci a myslitelé jsou nahraditelní roboty? Na tyto a další nevyžádané otázky se pokusí odpovědět dvojice básníků: Petr Tureček a Jakub Jelínek.

Petr Tureček vystudoval teoretickou a evoluční biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. V první řadě se zabývá evolucí kultury. Prostřednictvím matematického modelování zkoumá, jaký dopad mají odlišnosti mezi genetickým a sociálním přenosem na procesy adaptace a divergence v příslušných doménách. Jeho další zájmy jsou poměrně široké. Patří mezi ně evoluce mimetismu, pohlavní výběr nebo dopad prarodičů na rození a přežívání vnoučat. Rád zakládá zcela nové oblasti studia. Zabývá se tedy rovněž sémantickou pareidolií a Hypotézou živé jurty. Je členem skupiny Blázni.cz, se kterou vydává samizdatový literární časopis, pořádá koncerty a autorská čtení. Napsal knihu Vlasy se vrací a sbírku poezie Ptáci a prdele letěli vesele.

Odkaz na stream: https://www.youtube.com/watch?v=uk7d3SwDMiQ

17.9.2021 Pátečníci z Technecia uvádějí přednášku Jaroslava Petra na téma Endokrinní disruptory – látky ohrožující plodnost lidí i živočichů

Kliniky pro léčbu neplodnosti rostou v ekonomicky vyspělých zemích jako houby po dešti. Odhaduje se, že zhruba 18% partnerských párů má potíže při početí dítěte. Jednou z významných příčin je znečištění životního prostředí látkami, které narušují hormonální rovnováhu. O tzv. endokrinních disrutoprech stále ještě nevíme dost a mnohé z toho, co jsme o nich zjistili, se vymyká „zdravému selskému rozumu“.

Jaroslav Petr (*1958) vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Praze. Ve Výzkumném ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi se zabývá regulací zrání savčích oocytů a přednáší na České zemědělské univerzitě v Praze. Je členem redakční rady časopisu Vesmír.

Odkaz na stream: https://www.youtube.com/watch?v=mTm_LhZqC9E

Událost na Facebooku: https://www.facebook.com/events/2003392459815628/

Pokud se vám naše přednášky líbí, můžete nám pomoci s jejich přípravou a zveřejněním. Přispět na projekt můžete zde: https://www.startovac.cz/patron/vasi-patecnici/

10.9.2021 Pátečníci z Technecia uvádějí přednášku Martina Odlera na téma Dobrodružství poznávání staroegyptské metalurgie

Staroegyptská metalurgie patří k méně probádaným oblastem egyptologického výzkumu. Posuny v analytických archeometalurgických metodách umožnily až v posledních desetiletích lépe popsat chemické a fyzikální vlastnosti artefaktů. Pořád je co objevovat, i když v hlavních rysech víme, jak se s kovy, zejména mědí, ve starém Egyptě pracovalo. Dnes lépe rozumíme praktickým vlastnostem staroegyptských nástrojů, zbraní, a dalších kovových výrobků a současné poznatky zpřístupníme v naší přednášce. Dále přiblížíme výsledky interdisciplinárního projektu zaměřeného na analýzu vybraného souboru předmětů z lokalit starověkého Egypta a Núbie, které se nacházejí ve sbírkách Ägyptisches Museum der Universität Leipzig v Německu. Je to jedno z nejdůležitějších muzeí se staroegyptskými artefakty v Evropě. Obsahuje velkou kolekci kovových artefaktů, včetně předmětů z německých výzkumů v Abúsíru, který je v současnosti koncesí Českého egyptologického ústavu FF UK v Egyptě. Na projektu spolupracovali egyptolog Martin Odler, archeometalurg Jiří Kmošek a další badatelé.

Martin Odler vystudoval pravěkou a raně středověkou archeologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, dvouoborové magisterské studium egyptologie a klasické archeologie, a doktorské studium egyptologie na téže fakultě. Zabývá se materiální kulturou, především měděnými artefakty. Také se věnuje reflexi starověkého Egypta ve slovenské kultuře.Od roku 2009 se účastní expedic do Abúsíru, od roku 2011 i do Súdánu. Kromě severovýchodní Afriky má archeologickou praxi z výzkumů a dokumentace v Uzbekistánu, České a Slovenské republice.Je správcem webu ČEgÚ FF UK, založil a spravuje facebookovou stránku ústavu a youtube kanál ústavu. Je členem správní rady slovenské Nadace Aigyptos, členem Historical Metallurgy Society (Velká Británie), Society for Archaeological Sciences (USA) a Slovenské orientalistické společnosti.Spolu s medievistkou Evinou Steinovou přeložili do slovenštiny Leidenský manifest statistického hodnocení vědeckého výzkumu a je také jedním ze čtyř spoluautorů slovenského překladu Sanfranciské deklarace hodnocení vědeckého výzkumu.

Odkaz na stream: https://www.youtube.com/watch?v=jGK2gzoLcj0

Událost na Facebooku: https://www.facebook.com/events/1960750477416504/

3.9.2021 Pátečníci z Technecia uvádějí přednášku Ondřeje Šamárka na téma První Američan, aneb (polo)zapomenutý let Alana Sheparda

Po vypuštění první umělé družice Země bylo evidentní, kam budou směřovat snahy Sovětského svazu i Spojených států. Člověk ve vesmíru – to byl jednoznačný směr, kterým se obě velmoci vydaly. Jak z historie víme, závod o vyslání prvního člověka za hranice atmosféry vyhrál opět Sovětský svaz. Jen nemnoho lidí však tuší, že prvenství mohlo připadnout Američanovi jménem Alan Shepard. Uniklo mu však o pověstný vlásek a musel se spokojit s nálepkou druhého člověka ve vesmíru. A byť mu jeho suborbitální skok přinesl nakrátko slávu a proslulost, mise jeho následovníků jej do značné míry zastínily. Jaká byla cesta k prvnímu letu Američana do vesmíru? Jak probíhal let samotný? A jaké byly další osudy Alana Sheparda? O tom pojednává tato přednáška.

Ondřej Šamárek se narodil v Opavě, kde dosud žije a pracuje jako pedagog. Od dětství je fascinován kosmonautikou, zabývá se zejména historií pilotovaných letů. V roce 2012 začal publikovat na webu Kosmonautix.cz. Jeho články se objevily také na portále OSEL.cz. Mezi jeho další koníčky patří hudba, letectví a historie.

Odkaz na stream: https://www.youtube.com/watch?v=6fSxi384V-0

27.8.2021 Pátečníci z Technecia uvádějí přednášku Jany Kvíderové na téma Mechanismy adaptace/aklimatizace polárních sinic a řas

Polární sinice a řasy představují excelentní příklad polyextrémofilních a polyextrémotolerantních fototrofních mikroorganismů. Vyvinuly si účinné mechanismy adaptace/aklimatizace k nízkým teplotám, vymrzání, vysychání, vysokým a proměnlivým dávkám viditelného a ultrafialového záření a nízkým koncentracím živin, které mohou být využitelné pro aplikovaný výzkum.

Jana Kvíderová (*1976) vystudovala Přírodovědeckou fakultu JU v Českých Budějovicích. V Botanickém ústavu AV ČR, v. v. i., v Třeboni a na Přírodovědecké fakultě JU v Českých Budějovicích se zabývá ekologií a fyziologií sinic a řas v extrémních podmínkách a astrobiologií.

Odkaz na stream: https://www.youtube.com/watch?v=n2oQpsQrkOY

20.8.2021 Pátečníci z Technecia uvádějí přednášku Leoše Kyšy na téma Svět se řítí do záhuby! Už zase?

Apokalyptické představy provází lidstvo do nepaměti. Pocit, že svět se rozpadá, že blíží konec civilizace, že se věci zhoršují je přirozený a nikdy nekončící. Kolik takových předpovědí už lidstvo zažilo? Kolik očekáváných konců, katastrof a rozvratu jsme už prošli? Očekávanými katastrofami a jejich fascinujícími příběhy vás provede Leoš Kyša.

Leoš Kyša (1979) – novinář, publicista, spisovatel sci-fi a scénárista. Novinářskou kariéru začínal v opavských regionálních novinách Opavský inzert. Od roku 2003 pracoval jako redaktor deníku Právo. Později psal i pro časopisy Týden a Instinkt, či pro Hospodářské noviny. Naposledy vedl internetový deník o marketingu, reklamě a médiích Mediahub.cz. Externě přednáší na Slezské univerzitě v Opavě. Jako scénárista je podepsán pod celovečerním dokumentem o astrofyzikovi Jiřím Grygarovi. V popularizační práci se věnuje tématu konspiračních teorií, jasnovidectví, telepatie, léčitelství a historii parapsychologických experimentů. Je iniciátorem a koordinátorem Paranormální výzvy Českého klubu skeptiků Sisyfos, která nabízí provedení vědeckého experimentu každému, kdo věří, že může prokázat své případné paranormální schopnosti. Je editorem sborníku Věda kontra iracionalita 6.

Odkaz na stream: https://www.youtube.com/watch?v=qb9F5_yTNoM

13.8.2021 Pátečníci z Technecia uvádějí přednášku Michala Pitoňáka na téma Geografie sexualit v Evropě

Když se řekne geografie, tak si asi většina vybaví zeměpis a úlohy spojené s hledáním ve slepých mapách, memorování nejvyšších vrcholů hor či informací o hospodářských profilech různých států či jejich seskupování do regionů. Geografie se ale v rámci své oborové orientace za poslední století značně rozkročila, přičemž její sociálně orientovaná větev dokázala rovněž značně vyrůst a rozvětvit se mimo popisnou antropogeografickou, socio-ekonomickou či čistě kvantitativní rovinu, směrem k teoreticky bohatému oboru. Sociální geografie se zajímá o fungování lidí a společnosti v prostoru a čase, někdy se setkáte spíše s pojmem humánní geografie, jejíž název jasněji značí přesahy do humanitních věd a přinejmenším půl století intenzivní rozvoj post-pozitivistických teoretických přístupů, kterými je možné hledat odpovědi a zkoumat společnost, jednotlivce a jejich každodenní geografie v perspektivách, které jsou citlivé k rozmanitosti lidí. Nákup nového bytu, pracovní pozice, destinace dovolené, polohu oblíbené kavárny a mnohé další „volby“ neovlivňují pouze dostupnost nebo cena, ale také naše individuální a skupinové preference, příležitosti, stejně tak jako naše emoce, a nejrůznější normy. Jak se máme kde chovat? Kde je možné vykonávat určité činnosti a kde to možné není? Co je přípustné, žádoucí nebo naopak stigmatizované ve kterých místech? Tyto a mnohé další otázky můžeme aplikovat na nejrůznější oblasti každodenního života lidí a společností a studovat je z perspektivy nejrůznějších řádovostních úrovní. Jsou-li obohaceny o otázky typu „proč?“, začneme nevyhnutelně potřebovat široký a od podstaty transdisciplinární teoretický a empirický aparát.Když se řekne sexualita, mnoho lidí si pod ní představí nejrůznější souvislosti v oblasti sexu a lidské pohlavnosti, popřípadě rozmnožování. Sexualita je ale zejména jednou ze základních forem lidské diference. Taková, kterou nelze oddělovat od složitého normativního systému, ve kterém je ve společnosti regulována. Nemůžeme a patrně ani nechceme všude chodit nazí; jak by se ale změnila naše mapa nahoty, pokud bychom neznali stud a normy? Některé formy vzájemného vyjadřování přitažlivosti považujeme za taktní a jiné nikoliv. Změny v tom, co je a co není vhodné, navíc zažíváme často v každodenních životech. Dlouhou dobu instituce ve společnosti trestaly, medikalizovaly či tabuizovaly existenci lidí, jejichž sexualita vybočovala z nejrozšířenější heterosexuální normy. Homosexualita byla po dlouhou dobu trestaná, posléze byla lékaři označena za deviantní a léčení hodnou, později byla depatologizována. V současnosti vrcholí snahy o emancipaci a zrovnoprávnění osob, které nejsou heterosexuální. S naší rostoucí vnímavostí vůči sexuální rozmanitosti dnes již hovoříme nejen o homosexuálních lidech, gayích a lesbách, ale také o bisexuálních lidech a dalších osobách, kterým vyhovují jiné identitní pojmy (jako pansexuální, demisexuální, asexuální atd.), proto hovoříme často o tzv. LGBQ+ lidech. Dnes již víme, že všechny tyto osoby mají zdravou sexuální orientaci, jejich normálnímu začlenění a fungování ve společnosti však brání celá řada společenských, institucionálních, právních a dalších bariér, které jim například v nejrůznějších prostředích znemožňují otevřeně „být sami sebou“ či zakládat rodiny.Přednáška poskytne základní vhled do tzv. geografií sexualit. Hlavním tématem bude soubor otázek souvisejících s tzv. sexuálním občanstvím a za pomocí řady map a grafů, vytvořených na základě kvalitních datových podkladů a bude prezentován obraz týkající se situace LGBQ+ lidí v kontextu Evropy z pohledu společnosti i samotných LGBQ+ lidí.

Michal Pitoňák (*1986) vystudoval biologii a geografii na Přírodovědecké fakultě UK. V Národním ústavu duševního zdraví zkoumá sociálně-geografické a sociálně-psychologické vlivy působící na kvalitu života a duševní zdraví neheterosexuálních lidí.

Odkaz na stream: https://www.youtube.com/watch?v=d9hBYobQD4Q