Projekt cicero (skutečně s malým cé) je online generátor mouder. Používá tiskařský pseudo-text, který prohání překladačem. Zásadní výroky vybírají uživatelé stránky. Když necháme dobrovolníky zařadit tyto výroky podle smyslu, někteří v nich smysl najdou (označí je za „rady“ nebo dokonce za „citáty ze Stopařova průvodce galaxií“), jiní ne (označí je za „dadaistické básně“). Co stojí za systematickými rozdíly mezi „meaning attributors“ a „meaning avoiders“? Co má společného nacházení významu tam, kde by žádný být neměl, s naší tendencí vidět obličeje či zvířata v mracích, skalách, či kůře stromů? Jak se pareidolie váže k evoluci komunikace či dokonce jazyka? Proč nám vůbec cicero něco říká? Jaký svět popisuje? A kteří umělci a myslitelé jsou nahraditelní roboty? Na tyto a další nevyžádané otázky se pokusí odpovědět dvojice básníků: Petr Tureček a Jakub Jelínek. Petr Tureček vystudoval teoretickou a evoluční biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. V první řadě se zabývá evolucí kultury. Prostřednictvím matematického modelování zkoumá, jaký dopad mají odlišnosti mezi genetickým a sociálním přenosem na procesy adaptace a divergence v příslušných doménách. Jeho další zájmy jsou poměrně široké. Patří mezi ně evoluce mimetismu, pohlavní výběr nebo dopad prarodičů na rození a přežívání vnoučat. Rád zakládá zcela nové oblasti studia. Zabývá se tedy rovněž sémantickou pareidolií a Hypotézou živé jurty. Je členem skupiny Blázni.cz, se kterou vydává samizdatový literární časopis, pořádá koncerty a autorská čtení. Napsal knihu Vlasy se vrací a sbírku poezie Ptáci a prdele letěli vesele. Odkaz na stream: https://www.youtube.com/watch?v=uk7d3SwDMiQ