Existence eusociality, tedy situace, kdy se někteří jedinci vzdávají vlastní reprodukce na úkor jiných jedinců byla dlouho považována za jeden z největších paradoxů evoluční biologie. V dnešní době je ovšem tato situace celkem uspokojivě vysvětlena konceptem sobeckého genu (příbuzní jedinci nesou stejné geny) a výhodami vytváření skupin. Nejznámější skupiny eusociálního hmyzu jsou včely, vosy, mravenci a všekazi. V rámci těchto čtyř skupin vznikla společenství čítající statisíce a někdy i miliony jedinců. Schopnost tvořit velká společenství způsobila, že eusociální hmyz patří často mezi klíčové organismy v ekosystémech. Nezbytnou podmínkou fungování společenství je ale schopnost jejich členů se domluvit. Efektivitu celého společenství zvyšuje správné rozdělení pracovních úkolů mezi jeho členy a rovněž to, pokud se členové společenství vzájemně informují o zdrojích potravy, nebo případném nebezpečí. Důležité je rovněž rozpoznat člena vlastního společenství od cizince, který by mohl ve společenství parazitovat. Ovšem ani soužití mezi členy společenství není vždy harmonické, neboť přestože jsou si příbuzní, nejsou obvykle klony a tudíž má každý jedinec své vlastní zájmy. Jelikož podstata eusociality je v tom, že se někteří jedinci množí a jiní ne, tak se i na tom, kdo se bude množit musí členové společenství nějak domluvit.

Michael Mikát (*1989) vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy, kde pokračuje v doktorandském studiu. Zabývá se evoluční ekologií hmyzu, zejména rodičovským a sociálním chováním včel kyjorožek (Ceratina). Podílí se na organizaci biologických soustředění pro nadané středoškolské studenty a na přednášení tamtéž, je zakladatelem víkendového biologického soustředění.

Odkaz na stream: https://www.youtube.com/watch?v=I26m9ImqtxY